Rodičovství versus umělé přerušení

17.02.2011 15:36

Je mnoho párů, které řeší rodičovství. Někdo se na miminko moc těší. Ale jsou i lidé, kteří z nějakým příčin příchod miminka nevítají. Dualita je všude ve vesmíru, v každém aspektu života a tedy i v rodičovství.

Každá žena buď sama, nebo z doslechu známých, příbuzných či přátel, slyšela o umělém přerušení těhotenství. Lidově se mu říká potrat. Toto téma je velmi ožehavé, každý na to má jiný názor, má svoje zastánce i odpůrce.

Lidé nejsou brambory, nemůžeme je rozdělit na větší a menší a hodit do stejné krabice. Každý člověk je individuální, originální, zodpovědný sám za sebe. V momentě, kdy žena otěhotní, musí hlavně ona sama rozhodnout, jak se zachovat.

Kdo si tím prošel, ví o čem mluvím. V momentě, kdy žena nebo dívka zjistí, že je těhotná, se jí promítnou různé možnosti. Ona ale podvědomě ví, co chce. Jenže je tu tlak okolí - církev, rodina, škola, práce, partner... Co by tomu řekli? Že čeká dítě s tím a tím? Nebo že by dítě nemělo žádného otce?

Když otěhotní ještě velmi mladá dívka, většinou udělá to, co jí řeknou rodiče. Jenže následky tohohle rozhodnutí se s váma táhnou celým životem. Žena, která se ať už z jakýchkoliv příčin, rozhodne pro umělé přerušení svého těhotenství, si nejspíš zažije peklo na zemi. Bylo to správné rozhodnutí? Co když za to jednou bude pykat? Třeba bude v budoucnu chtít děti a už to nepůjde (tak jak jí to pohrozil její lékař)....Jak by to dítě vypadalo? Byla by to holčička nebo chlapeček? Na koho by se podobalo? Bylo by zdravé? Teď už by šlo do první třídy. Teď už by maturovalo. Mělo by děti? Ale stejně by to nešlo, neměla bych s ním kde bydlet, z čeho ho živit, šatit. Rodiče si to nepřáli, přítel si to nepřál, miluje mě, ale jen bez dítěte...

Trvalo mi spoustu let, než jsem se sama dokázala vypořádat se svým tehdejším rozhodnutím. Všem nastávajícím maminkám proto radím: "Rozhodněte si to samy za sebe, tak jak to cítíte. A jestli jste se rozhodly si dítě ponechat (bravo), hlavně se ničeho nebojte. Všechno má nějaké řešení a určitě je v očích Božích lepší dát dítě k adopci (v krajním případě) než ukončit jeho příchod na tento svět. Bůh vás za to soudit nebude, budete to činit vy sama. Každý den. Po zbytek svého života. Vy sama vnitřně cítíte, jak byste se měla rozhodnout. Poslechněte svůj vnitřní hlas, hlas svého srdce (na mozek se víteco). A ať to bude rozhodnutí, jaké bude, uvědomte si, že před druhým člověkem ho obhájíte za pár minut, ale sama před sebou ho budete mít na talíři pořád. Sama sobě lhát nemůžete. "

Pokud už jste se jednou v minulosti rozhodla a dnes toho rozhodnutí litujete, tak s tím přestaňte. Už nemá cenu litovat toho, co jste učinila v minulosti. Minulost už neovlivníte. Můžete se z ní ale poučit, a tak jako já, se můžete pokusit pomoci někomu, kdo má ještě rozhodnutí před sebou. Zkoncentrujte všechnu svoji vinu do této pomoci a tím, že pomůžete, byť jen jediné ženě, rozhodnout se správně (což je u každé individuální - co je správné pro mě nemusí být pro vás), začnete ze sebe smývat ten nános negativních emocí, který se na vás za ty roky navrstvil.

Mateřství  je krásná věc. Nádherná. Nadrozměrná. Na světě není krásnějšího citu než matky k dítěti. Díky své dceři jsem mohla a stále můžu zažívat tento krásný pocit, kterému se nic nevyrovná. Poprvé jsem ze své cesty sešla, ale podruhé, podruhé už jsem šla správným směrem. Smyla jsem ze sebe ten velký tvrdý nános bahna, který mě dusil.