Nikomu není do zpěvu, když mu v ordinaci sdělí něco tak vážného a tomu kdo se s tím již potýká, přeju hodně sil, optimismu a víry, aby to zvládl. Když je člověk nemocný, hledá příčinu toho stavu. Když dostane chřipku, tak to bude asi od kolegy v práci, co tak kýchal a kašlal, když si zlomí nohu, tak za to může domovnice, co neposypala sníh a do rána je z něj ledovice. Při depresích bude viníkem nefunkční manželství, práce, starosti o děti či kdo ví co ještě.
Je těžké, aby člověk sám sobě připustil, že chřipka ho dostala proto, že měl oslabený imunitní systém, noha se mu zlomila proto, že nedával pozor, protože myšlenkama byl někde jinde a deprese si způsobil negativním přístupem k životu.
Přitahujeme k sobě to, na co myslíme, čím se zabýváme, co stále dokola probíráme. Je dobré problémy řešit, ale když problém řešení nemá, nač se tím trápit? Stejně tím nic nezískáme, jen další šedivý vlas. Stres nás potkává každý den a na každém kroku. Při nákupu v supermarketu cítíme, jak lidi za náma povzdychávají, protože nemůžem najít kartu nebo si vzpomenout na pin či nedejbůh něco chtít vrátit, protože cena na pokladně neodpovídá té na prodejně. Při přecházení silnice aby člověk takřka létal, jinak ho rychle jedoucí auto srazí. Pak rychle do práce, abysme tam byli včas, protože pozdní příchod se netoleruje a nikoho nezajímá, že tramvaj měla zpoždění nebo že dítěti se dnes nechtělo do školy či školky. Pak v novinách přečteme, kde kdo koho zabil, znásilnil nebo jak spadlo letadlo, či se přehnalo tornádo. Možná i nějaké záplavy a dcera, co zabila matku, protože ji nechtěla nechat hrát na internetu....
Tohle všechno dohromady vytváří tak vysokou hladinu stresu v nás všech, že i když nechceme, jsme podráždění, máme míň trpělivosti a chápavosti k ostatním, ventilujeme to agresí a pak se kvůli tomu cítíme špatně, protože víme, že jsme to přepískli, tak si dáme skleničku, někdo možná něco silnějšího, případně zapálíme cigaretku na uklidnění nebo slupnem tabulku čokolády. Čímž se zase trápíme, protože to je tak chvilkové a výčitky jsou o to větší.
Začarovaný kruh, cesta do pekel, říkat se tomu dá jakkoliv. Jak se z toho ale dostat ven? Tenhle neustálý tlak na náš organismus po čase vytváří zdravotní problémy. Každý člověk má svou achilovu patu a proto má jeden astma, druhý atopický ekzém, další lupénku nebo vypadané vlasy, někdo z toho nemůže jíst, druhý se zas potýká s nadváhou... Čím déle ten neustálý tlak trvá, tím se stupňují problémy, až se vyhrotí. V lepším případě člověk přežije a má možnost se nad svým životem zamyslet a popřemýšlet.
Každý by měl začít u sebe. Je to běh na dlouhou trať, ale vyplatí se. Naše těla, děti, lidé kolem nás si té změny všimnou. Je potřeba naučit se, jak snížit ten tlak, co je opravdu důležité a nad čím je lepší mávnout rukou, jak relaxovat a proč, čím své tělo zbytečně nezatěžovat. Vždyť to co jíme, pijeme a dýcháme spoludotváří náš pocit. A jestli vám to hned napoprvé nepůjde, určitě to nevzdávejte. Každý krůček je úspěchem. Není důležité být dokonalým, ale stále na sobě pracovat a motivovat se.
Nejvíc stresu vytváří STRACH. Pomalu se nám vkrade do života, brzdí nás a našeptává, co všechno by se mohlo stát, kdyby.... Jenže když se něco má stát, tak se to stane. A kdo se bude celý život něčeho bát, tak to k sobě o to dřív přitáhne. Proto je důležité negativní emoce přetvářet na pozitivní. Zvýrazňovat, co se nám na jiných i na nás líbí a nepřikládat takový důraz na nedokonalosti a zápory.