I vážné nemoci se dají vyléčit

04.03.2011 08:36

Předem bych chtěla říct, že to, co tu budu psát, jsou moje názory, nezastupuji žádnou skupinu a je na každém člověku, jak jim bude chtít rozumnět. Jsem hluboce přesvědčená o tom, že za nemoc si můžeme každý sám. Tato pravda není populární, ale je to tak. Prosím berte má slova nestranně, do nikoho se nechci navážet a pouze vycházím ze svých vlastních zkušeností, takže jsem si tím vším i sama prošla.

Každá nemoc vzniká v hlavě. Člověk projde kolem někoho, kdo kašle a má rýmu, hlavou mu probleskne myšlenka "no ještě abych to od něho chytl", náš mozek ji zachytí a na naše vlastní přání nám vyrobí rýmu a kašel. My pak jako viníka vidíme toho člověka, co kolem nás prošel a rozesel kolem viry. Jenže tak to není. Člověk, který má silný a zdravý imunitní systém, jen tak neonemocní. Sama jsem si to zažila, když jsem byla těhotná. Ležela jsem v porodnici, na pokoji nás bylo 6. Polovina žen byla nemocných, všude to kašlalo, smrkalo, někdo měl i teplotu. Já jsem měla rizikové těhotenství (které jsem si způsobila sama) a byla jsem tam 2 měsíce. Mezitím se většina žen několikrát nakazila a já nic. Jen jsem mezi nima ležela a říkala si "tohle se tě netýká, ty jsi zdravá, potřebuješ být zdravá, aby tvé dítě bylo zdravé, je mi fajn......" prostě jsem se modlila. Každou volnou chvilku. A tou byla většinou jen návštěva toalety. Ale o tom teď psát nechci.

Takže zpět k ne-moci. Je to stav, kdy nemáme moc nad vlastním tělem. Nemoc probíhá na úrovni psychické i fyzické. Je úplně jedno, jestli je to kašel, chřipka nebo rakovina. Vždy to má stejný základ. Člověk onemocněl, protože se stal slabým. Nějakou příčinou se mu oslabil imunitní systém a ten dovolil, aby nemoc vstoupila. Pokud to byla slabost krátkodobá, nemá nemoc šanci na dlouho. Ale ten, kdo je často ve stresu, negativních emocech, stále jen přemýšlí nad problémy, sleduje tragické zprávy a pak si je vizualizuje, prostě kdo se tomu dlouhodobě poddává, onemocní vážně.

To, aby se člověk uzdravil, je podmíněno pouze jednou věcí. Musí začít myslet pozitivně. Představovat si své tělo, jak je zdravé, šťastné, v těch nejkrásnějších momentech. Farmaceutický průmysl vyrábí miliony léků, které mají za úkol potlačit stav, v jakém se tělo nachází. Pokud máte bolest, a vezmete si brufen, tak ten tu bolest utlumí. Kdo má teplotu, vezme si paralen. Jenže smysl těchto farmak je mimo. Tím, že si vezmete nějakou tabletku, nemůžete zajistit zdraví svého těla. Ten, kdo trpí bolestí, by se měl předně zamyslet, proč jí trpí. Když ho bolí záda, a to dlouhodobě, nemám na mysli, pokud jste dnes šli do posilovny a tam to přepískli a jen potřebujete trochu klidu a relaxace, tak každá bolest má nějaký základ. A my, lidé, bychom měli svůj mozek použít k tomu, aby si vzpomněl, proč ta bolest vznikla.

V dnešní době je pro mnoho lidí běžné brát léky na vysoký krevní tlak. I v mém nejbližším okolí je jich více. Problémem je, že lidé nechtějí slyšet pravdu o svém problému. O tom, že se sami mohou spolupodílet na uzdravení, a to změnou ve svém myšlení, ve svém životním stylu. Krevní tlak vzrůstá z nějakého důvodu, může jich být i několik najednou, vysoká tělesná váha, příliš stresu, každý sám za sebe se může zamyslet, proč tím trpí. Možná příliš starostí, stále se o někoho bát, matka o děti, nebo muž o práci....Naučili jsme se svěřovat do péče lékařů. Proč? Proč jsme přestali věřit sami sobě? To opravdu raději dáte osud svého zdraví do rukou cizího člověka???

Nebo vysoký špatný cholesterol.... To je další kapitola. Přestaňte si brát jen pilulku a raději upravte svůj stravovací režim. Je to vaše tělo, pro které to děláte.

Za celý svůj život jsem byla u lékařů několikrát. Jako studentka jsem využívala jen možnost "hodit se marod", abych nemusela do školy na písemku. Ale jak jsem dospívala, sem tam se objevila nějaká ta ne-moc a já je navštívila. Vždy jsem dostala buď antibiotikum, nebo nějaké jiné léky a když jsem se cítila pořád stejně, dali mi jiné a jiné a jiné. Až když mi bylo asi 21, lékařka měla podezření na dvanáctníkový vřed, já absolvovala spoustu vyšetření, spolykala kila léků a stále se cítila stejně špatně.... Naštěstí jsem tenkrát narazila na jednu lékařku, která mi otevřela oči. Měla jsem podstoupit velmi nepříjemné vyšetření, které spočívalo v tom, že by mi byla zavedená minikamera do žaludku. Bála jsem se toho jako čert kříže a slibovala jsem, že budu dělat všechno, co mi řekne, a když to nezabere, tak že pak teda přijdu znova. Ta žena si tenkrát se mnou sedla a začala si povídat. Ptala se mě, jaká jsem, jestli mám nějaké problémy a tím, že si na mě udělala čas, zjistila, že můj vřed je jen zhotněním toho, že v sobě držím negativní emoce, které jsem neuměla vypouštět vhodnou formou ven. A tak mi poradila, abych si našla svůj způsob, jak upouštět ventilek. Já tenkrát přišla na to, že když do něčeho nakopu, třeba do kola u auta, nebo když se jdu projít hodně rychlou dlouhou procházku, nebo třeba i prásknu talířem, tak že se to ze mě uvolní...... Na vyšetření už jsem nemusela, léky jsem zahodila.

Věřte mi, že každý, úplně každičký zdravotní problém si můžeme vyřešit my sami. Tím, že popřemýšlíme, proč k tomu došlo. Otevřeme svou mysl a nebudeme si nic nalhávat. K sobě přeci můžeme být upřímní. Je to pro naše dobro. Nesvěřujte své tělo ve slepé důvěře jinému člověku jen proto, že studoval několik let vysokou školu. Vemte zodpovědnost za své tělo do vlastních rukou. Protože jen vy sami to se sebou myslíte nejlépe a jen vám samým na sobě záleží nejvíce.

Nebudu tu vypočítávat všechny mé  příběhy. Někdy je trochu tvrdé sám sobě přinat, že si za to můžeme sami. Jenže tím, že budeme klást vinu druhým, Černobylu, nebo komukoli jinému, tím si nepomůžeme. Jen tím, že si sami uvědomíme, proč ta nemoc vznikla a pak to změníme. V dnešní době je na internetu tolik možností, jak sám sebe vyléčit. Z čehokoli. Ale ten lék, ten úplně ze všech nejdůležitější a nejdražší, je víra. Víra sám v sebe, ve své schopnosti, víra ve své já, které je silné, schopné všeho.

Přeji vám krásný den a jako motivaci se můžete podívat na toto úžasné video o velmi pozitivní mladé ženě Little Grandmother (zdroj OrgoNet)